Nevinný turecký zmrzlinářský stánek |
Evropa? Asie? Kdepak. Tady je Atatürkovo.
O tom, co se mi přihodí v Istanbulu, jak to tam vypadá v nemocnici a jak mi chutná turecká kuchyně :-)
úterý 28. srpna 2012
neděle 19. srpna 2012
Kapadocie
Sebrala jsem všechnu odvahu a vydala se sama na 12 hodinovou cestu autobusem směr střední Turecko až do vesničky Goreme, která trůní vprostřed národního parku Kappadokia. Unikátního původního skalního městečka, kde místy doposud žijí lidé. V cíli jsem se setkala s dalšími stážisty z jiné univerzity z Istanbulu, kteří měli to štěstí, že se dostali na velkou zavedenou a zkušenou univerzitu a mají tak 30 člennou skupinu.
Krásy skalních útvarů nelze popsat slovy, takže o to více přidávám snímků. Opravdu to stálo za to!
Přechod mezi městečkem a NP je velmi neostrý. |
Pigeon walley |
Tohle je skalní kostel. |
Po tom všem nás čekala ochutnávka vín- jedná se zároveň o vinařskou oblast. |
Bloud. |
Keramika- další symbol tohoto kraje. Navíc jsme potkávali stromy obalené kapesníky, nevím přesně proč, pokusím se to ještě zjistit. |
Tomu říkám umění prezentovat své zboží... |
tady jsme o chvíli později zastihli západ slunce. |
ranní výlety balónem, bohužel jsme si to museli nechat ujít, protože se to nedalo usmlouvat pod 150 Euro. |
Naše mezinárodní výprava v kostele. |
Nejsme vidláci, máme metro!
Od té doby, co jsem přijela do Istanbulu, tak jsem se těšila až uvedou do provozu metro přímo u mého hotelu. A konečně jsem se dočkala! Slavnostní otevření proběhlo v den největšího svátku Bajramu, což je vyvrcholení Ramadámu. Svou velikostí bych ho přirovnala k našim Vánocům. Přijde mi fakt neuvěřitelné, že tak velká metropole dosud neměla v Asijské části jediné metro, vše zde fungovalo na autobusech, taxících nebo dolmužích (nevím, jak se to skloňuje, ale je to něco jako sdílené taxi.)
Teď to mám pohodlných 17 minut do centra, oproti původním nepříliš pohodlným kodrcavých 30 minutám (podle tíhy dopravní zácpy) v autobuse.
Zbrusu nová stanice konečně spustila své eskalátory. |
Všechno září novotou, dokonce se přemohli a přidali anglické nápisy :-) |
A tady jsem zachytila Metrobus |
Pokocháníčko
Na pokochání pár ukázek:
Trochu mázlé, ale chci tu hlavně demonstrovat množství mešit. |
Uskudar z trajektu. Moje nejoblíbenější místo v Istanbulu je právě na lodi. |
Noční Sultanahmet v předvečer slavnostního zakončení Ramadánu. |
Chrám moudrosti |
Modrá mešita |
Život na Galata mostu nemá konce. Spojuje Historickou a moderní část Istanbulu, které dělí záliv jménem Zlatý roh.V pozadí Nová mešita. |
Historická budova vlakového nádraží |
Uvnitř je Muzeum Florence Nightingale! |
čtvrtek 16. srpna 2012
Život v ulici
Když človek nezná místní řeč je odkázan na ostatní smysly a empatii. A protože vám zkrátka ani nezbývá nic jiného, je záhodno se naučit předpovídat a odhadovat úmysly druhých. Na co si dávám pozor nejvíce je rozlišení nevinné vřelosti a prvoplánovitosti. Turcı jsou totız komunıkatıvní- co na tom, když nechytáte ani slovo, ochotní, nevahajı člověka doprovodıt az na dožadované místo a často neopomenou anı nezávazné pozvanı na čaj, ale protože se jich stále trochu bojím, tak raděj nepřijímám.
Takova typıcka scena z mesta vypada nasledovne: vsude, kam se rozhlednete prevazujı muzı, posedavajı na lavıckach, na brehu more, cı ve vsudyprıtomnych cajırnach nebo lokantech (to je takovy prechod mezı bıstrem a slusnou restauracı). Popıjı caj a hrajı backgammon, ja sı predstavuju, ze se bavı o rybarenı a o fotbale- Sparta Praha, Mılan Baros, Petr Cech a Tomas Ujfalusı jsou tu totız velke pojmy. Muzı majı vubec velmı blızky vztah, ktery by mohl Evropana neznaleho zdejsı kultury zmast. Nenı vzacnostı, ze se dva muzı na uvıtanou polıbı na obe tvare, jdou drže se za rámě po ulıcı, nebo sedı v objetı na lodı.
Zaujalo mne: lidé, kteří skončili na ulici, se buď drží stranou a neupozorňují příliš na sebe a nebo jsou naopak velmi aktivní a snaží se vydělat, pak jsou většinou, ale celkem neodbytní. Vypozorovala jsem, že muži středního věku chodí po parcích s termoskovou konvicí v ruce a snaží se prodat čaj, děti se obvykle snaží prodat papírové kapesníčky, nebo zvážení na váze. Slepci a starci nabízí pro změnu náplasti, mladé ženy mají většinou dítě a snaží se zpívat, staré ženy vydělávají prodejem květin. Mladí hoši obvykle obchází autobusové zastávky a autobusy samotné a nabízí půllitrovky vody, což už jsem nejednou ocenila.
V obchodě s kořením. Potkat ženy- prodavačky je vzácností. Se ženami v ulici je to vůbec bída...
Egemen, když jsem viděla tohle tričko, nemohla jsem se k němu nepřihlásit, a hle: čerstvě navrácený erasmák.
Vyjmenoval mi typická jídla a vzal mě na to, které jsem ještě neochutnala, jmenuje se to Iskender (v překladu Alexandr Veliký), a je to variace hovězího kebabu s opékaným chlebem a jogurtem a zatím to bylo asi nejlepší, co jsem tu jedla.
Ale potkávám i známé tváře. Tomáš právě přiletěl z Ghany a velmi ho zaskočila zdejší teplota, prý jsou tu větší tropy než na rovníku. Pán, co nás fotil už měl taky dost toho vedra, neboť mhouřil oko do mého foťáku s displejem jako do hledáčku, ale i pres to se dokázal jakž takž trefit.
Typicky po Turecku s místními mediky: Begamonn, sisha a čaj. Zážitek, který mi nesměl chybět.
Takova typıcka scena z mesta vypada nasledovne: vsude, kam se rozhlednete prevazujı muzı, posedavajı na lavıckach, na brehu more, cı ve vsudyprıtomnych cajırnach nebo lokantech (to je takovy prechod mezı bıstrem a slusnou restauracı). Popıjı caj a hrajı backgammon, ja sı predstavuju, ze se bavı o rybarenı a o fotbale- Sparta Praha, Mılan Baros, Petr Cech a Tomas Ujfalusı jsou tu totız velke pojmy. Muzı majı vubec velmı blızky vztah, ktery by mohl Evropana neznaleho zdejsı kultury zmast. Nenı vzacnostı, ze se dva muzı na uvıtanou polıbı na obe tvare, jdou drže se za rámě po ulıcı, nebo sedı v objetı na lodı.
Zaujalo mne: lidé, kteří skončili na ulici, se buď drží stranou a neupozorňují příliš na sebe a nebo jsou naopak velmi aktivní a snaží se vydělat, pak jsou většinou, ale celkem neodbytní. Vypozorovala jsem, že muži středního věku chodí po parcích s termoskovou konvicí v ruce a snaží se prodat čaj, děti se obvykle snaží prodat papírové kapesníčky, nebo zvážení na váze. Slepci a starci nabízí pro změnu náplasti, mladé ženy mají většinou dítě a snaží se zpívat, staré ženy vydělávají prodejem květin. Mladí hoši obvykle obchází autobusové zastávky a autobusy samotné a nabízí půllitrovky vody, což už jsem nejednou ocenila.
V obchodě s kořením. Potkat ženy- prodavačky je vzácností. Se ženami v ulici je to vůbec bída...
Egemen, když jsem viděla tohle tričko, nemohla jsem se k němu nepřihlásit, a hle: čerstvě navrácený erasmák.
Vyjmenoval mi typická jídla a vzal mě na to, které jsem ještě neochutnala, jmenuje se to Iskender (v překladu Alexandr Veliký), a je to variace hovězího kebabu s opékaným chlebem a jogurtem a zatím to bylo asi nejlepší, co jsem tu jedla.
Ale potkávám i známé tváře. Tomáš právě přiletěl z Ghany a velmi ho zaskočila zdejší teplota, prý jsou tu větší tropy než na rovníku. Pán, co nás fotil už měl taky dost toho vedra, neboť mhouřil oko do mého foťáku s displejem jako do hledáčku, ale i pres to se dokázal jakž takž trefit.
A takhle to vypadá, když se Istanbulem prožene průtrž mračen. Ukázkový dopravní kolaps. |
Typicky po Turecku s místními mediky: Begamonn, sisha a čaj. Zážitek, který mi nesměl chybět.
Pochopitelně nesmím opomenout všudypřítomné místní kočky. Nejen na chodnících, ale i v obchodech, v mešitách, na trajektu, zkrátka všude, kde mohou nerušeně vegetit. |
středa 8. srpna 2012
Turecká kuchyně II
čerstvě odšťavené ovoce |
Kuřecí kebap a ayran- to je opravdový Istanbul |
Kumpir stánek |
Lokum, turecký vynález v reakci na nespokojenost s tvrdými bonbony zde začal jistý domorodec vyrábět rahat Lokum: jemné sousto. Je to taková průsvitná rosolovitá cukrovinka, nasáklá sladkým sirupem. |
Opravdová dobrota, prodávají to na každém rohu. Grilované slávky s takovou kořeněnou rýžovou směsí, podávané s citronem. |
Mušle se používá rovnou jako lžíce. |
Rybí sendvič |
Další místní cukrovinky, s tím rozdílem, že tyto nejsou tak slizké, ale naopak jsou opravdu dobré :-) |
Ramazam chléb |
Baklava, národní dortík. |
Turecká koska, přikusuje se ke kávě. |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)